Hory na Krétě, popis výstupu na Psiloritis

Hory jsou na Krétě všude. Jak vypadají, ve kterých jsme byli. Jak to bylo s Psím fousem.

Děkuju Patrikovi, který mi poslal detailnější popis cesty na Psiloritis, získaný vlastním strastiplným výstupem. Doplnil jsem stránku podle něj.

Ve kterých horách jsme byli

Že jsou na Krétě hory jsme věděli předem (dneska už se nic neutají). Teda vlastně to byl jeden z důvodů, proč jsme na Krétu jeli. Nakonec jsme k horám přičichli jen v okolí Nidy. Projížděli jsme přes pohoří Imbros – super řízení nad Hora Sfakion, docela pustina. Nádherné Lefka Ori s parkem Samaria – okolí parku musí být skvělé. Nakonec dostalo přednost poznat Krétu globálněji než být týden v horách. Vynahradili jsme si to až na

Psiloritis

Psiloritis je nejvyšší hora ostrova (2456 m.n.m.). Je jednou z hor, které ohraničují náhorní plošinu Nida, která má mimochodem zcela osobitou, možná trochu temnou, poezii. Dostanete se k ní velmi jednoduše – z dálnice mezi Heraklionem a Rethymnem odbočíte na Anogii [anója] (trochu to svádí, Evina se v kempu zeptala – „How long is the way to agonia please…“). Anogií projedete a teď už je to jenom 17 kilometrů horskou silničkou - zezačátku je fajn, pak se jí trochu propadá krajnice. Cestou uvidíte hvězdárnu na kopci, pár kilometrů před koncem cesty odbočku "ski resort" (opravdu se tu kolem zimy lyžuje!) – v létě působí obzvlášť škodolibě. Zastavíte a auto necháte na konci cesty, na velkém parkovišti před tavernou, která vypadá rozestavěně. V průvodci je, že zatím nefunguje. Funguje, ale musíte vlézt dovnitř a doleva. 

Předesílám, že to není odpolední vycházka, ale solidní túra, která si v ničem nezadá s Alpami, hodně mi to připomínalo Totes Gebirge, jenom tu bylo trochu víc zeleno. Šli jsme to v nízkých trekovkách, což rozhodně nedoporučuju. Chce to vysoké. Na cestu počítejte 6-7 hodin + individuální dlení na vrcholu. Cestou nenajdete ani hlt vody, vemte aspoň PETku na člověka. Něco na hlavu a namazat, celou dobu to na Vás bude smažit. V červenci s počasím nebyl problém, ale ve vrcholovce byl zápis, že to jdou napodruhé, protože první pokus vzdali kvůli počasí. Takže jsou to hory, a – upřímně – myslím, že Rettungdienst tady moc nefrčí, takže opatrně a pár obinadel s sebou.

Pozor, začátek cesty jde opravdu špatně najít. Jestli si nejste jisti, že jdete po správné cestě, radši se zeptejte domorodců. Na internetu jsou k dispozici souřadnice klíčových bodů cesty (třeba tady – na tomto webu je i mapa cesty na vrchol).

Z parkoviště stoupáme klikatou prašnou silničkou asi 20 minut, dojdeme ke svatyni Ida. Pokocháme se ďourou před výstupem. Cestou potkáme parkoviště u kozího domečku a zanadáváme si, že jsme mohli ještě kus vyjet. Odbočka cesty na Psí fous (jak jsme hbitě Psiloritis přejmenovali) je velmi (opakuji VELMI) nenápadná, přestože v průvodci je, že je cesta "hustě" značená. V poslední ostré zatáčce před Idou (tzn. pokud jdete až k jeskyni, musíte se kus vrátit zpátky!) Vás to jakoby vynese (směrem doprava cestou zpět od jeskyně) – je tam bídná zelená šipka a mužík. Pozor, těsně před jeskyní odbočuje jiná cesta, také značená mužíky (prý je u ní rozestavěný plot). Ta vede směrem ke ski resortu – pozor na ni.

Cesta je docela značená, ale Alpy to nejsou. Hledejte tyče (dřív byly černo-žlutě pruhované s cedulkou E4), červené čtverce s bílým středem a hlavně mužíky, ty jsou nejspolehlivější. Paní co nám v kempu radila, říkala ať si v Anogii v kafeterii najmeme místního šerpu, což nás trochu pobavilo. Cesta jde sledovat v pohodě. Všude jsou kozy. Až skoro na vrchol. Nepochopili jsme co pijou, jediné napajedlo bylo kousek nad parkovištěm. Značky cestou jsou opět prostřílené, v jedné zatáčce pod sedlem je spousta nábojnic. Nevím co tu ti Kréťani blázní.

Cesta vede šikmo vzhůru příkřejším úbočím, pak se stáčí doprava do prvního sedla. Potom krátký vděčný úsek dolů, posléze doprava prašnou stezkou a pořád do kopce. Tenhle úsek je asi největší pakárna. Místama je děsně příjemný kobereček z nějaké mecho-trávy. Cestou je několik závětří z kamenů, spát cestou by šlo. Po docela dlouhé době se doplahočíte do druhého sedla, ze kterého v díálce zahlédnete malou kamennou kapli na vrcholu. Dál nepřehlédnutelnou stezkou přímo k ní. Od sedla to začne dost foukat, jdeme po centrálním hřebeni, odkud to fouká ze severu na jih. Úžasný pohled, vidíme obě moře, na jihu čtverce fóliovníků.

Na vrcholu je kóta, studna s kýblem (voda vypadala dost nevábně, ale vody v ní bylo habaděj), a hlavně kaple s dvěma vchody a dvěma zvony. Levý vchod vede do dost tmavé útulny kde může pár lidí přespat, pravý do původní kaple – dneska dost zanedbané - vlastně to vypadá podobně jako druhá půlka – útulna. Je tu pár ikon, víc světla, takové ty not-věci jako ve winterraumech – svíčky, zapalovače, sušené jídlo, nějaká voda - nouzovka, co tu lidi nechali. Obě místnosti jsou vevnitř propojené. Venku byla kaple očouzená a byly tam vytahané nějaké věci, to zamrzelo. Kousek pod vrcholem je několik kamenných zástěn s igelitovou plachtou zatíženou šutrama – když by tu bylo hodně lidí, jinak v útulně jde spát luxusně. Pořád tu fouká. V kapli vpravo od vchodu je vrcholovka v plechové krabici.

Rozhled je impozantní, okolo pod Vámi štíty, za nimi se krajina svažuje k moři. Moc hezky se tu dlí. Cestou jsme potkali minimum lidí – jako v Totesech. Na vrcholu jsme byli s jedním Belgičanem, povídal si s náma, nabízel nám jídlo. Podle vrcholovky minimum Čechů, samí Němci, Italové. Sestup stejnou cestou, jde to ale i jinudy (podle průvodce, nezkoušeli jsme; jinou výraznější cestu jsme ale neviděli). Podle průvodce – nahoru 4, dolů 2,5 hodiny. Náš čas 4 nahoru a 3 dolů. 

Stojí to za to, pro mě nejhezčí zážitek z Kréty. Wirklich Gebirge, žádnej kopec za vesnicí.

© Jakub Kletečka, kontakt

Počasí u moře - aktuální počasí v místě Vaší dovolené | Aktuální počasí v Řecku